Původně irský šlechtický rod (prý s francouzskými, lépe řečeno s normandskými předky), připomínaný již 1140. Roku 1622 opustil Richard hrabě of Caringhmain vlast z důvodu útlaku katolických Irů protestantskými Angličany a vstoupil do služeb císaře Ferdinanda II., kde sloužil ve vojsku - smrtelně raněn jako plukovník v bitvě u Lützenu (se Švédy) 1632. Jeho syn Olivier sloužil také jako důstojník, 1652 získal v Čechách inkolát (= zemské občanství) a založil tak českou větev Wallisů. Zemřel 1667 jako generál-major. Většina Wallisů sloužila jako důstojníci a čeští Wallisové (u nás vlastnili panství Budíškovice a Moravské Budějovice na Moravě) prosperovali až do konce monarchie 1918 - pak po vzniku ČSR nezískali čsl. státní občanství, žili v Rakousku, kde vymřeli ještě před 2.sv.válkou.

Z významnějších Wallisů:

1) polní maršál Georg Olivier Wallis hrabě von Karinghmain (1673-1744), v armádě od mládí, 1697 pod Evženem Savojským v bitvě u Zenty významný podíl na porážce Turků, od 1704 podplukovník a velitel pluku, 1717 dobyl Modenu (generálmajor), válčil úspěšně 1707 - 1716 v jižní Itálii (dobyl mj. Messinu, guvernér východní Sicílie), v třicátých letech vrchní velitel proti Turkům v Uhrách už jako maršál, ovšem za uzavření nevýhodného míru 1739 u Bělehradu odvolán a uvězněn na 5 let ve Špilberku.Protože právě v těch letech bojoval u Bělehradu i 35.p.pluk je jisté, že mu Wallis v této válce velel (samozřejmě nepřímo-prostřednictvím velitele pluku )

2) Polní maršál Frederic Olivier Wallis hrabě von Karinghmain ( 1696-1774), rytíř Řádu Zlatého rouna.

3) Polní maršál Michael Wallis hrabě von Karinghmain (1732 -1798 ). Vyznamenal se v Sedmileté válce 1756-63 (od 1758 plukovník, od 1762 generálmajor - právě v této válce jako velitel divize velel i Pětatřicátníkům), 1773 povýšen na podmaršálka (= dnešní generálporučík). 1783 velící generál na Moravě a v Čechách, od 1787 generál polní zbrojmistr. 1789 už jako polní maršál spolu s maršálem Laudonem velitelem ve válce s Turky (opět mu tu podléhali Pětatřicátníci), od 1790 vrchní velitel. Od 1791 president Dvorské válečné rady (= ministr války).

4) Josef Wallis hrabě von Karinghmain (1767 - 1818) - synovec Michalův: Nebyl vojákem, ale byl to úspěšný úředník. Postupně různé funkce správní i soudní, 1802 nejvyšší sudí král. Českého (= ministr spravedlnosti), od 1808 nejvyšší purkrabí král. Českého (= ministerský předseda), 1810 předsedou Dvorské komory (= ministr financí celého habsburského soustátí) a 1813 státním a konferenčním ministrem celého soustátí (= min. zahraničí) , jmenován rytířem Řádu Zlatého rouna. Od 1817 předseda Nejvyššího soudu.

Jedna linie Wallisů dosud žije v Irsku.

Založen 8. 1. 1683 při válce s Turky, kteří se tehdy dostali až do střední Evropy a obléhali Vídeň (!) a pustošili Moravu a rakouské země.

Srpen-září 1683

- 1684 - 1693

boje v Uhrách proti Turkům (Prešov, Košice, Budín, Pětikostelí, Kapošvár, Bělehrad - 2x, apod.)

- 1695 - 1707

boje v Itálii (Casaho, Cremona, Turín, dobytí Neapole aj.)

- 1708 - 1711

boje ve Španělsku (Zaragosa, Barcelona, Cardona aj.)

- 1716

opět Balkán, (Petrovaradín, dobytí Bělehradu) opět Itálie

- 1733

opět Itálie

- 1737

opět Balkán

-1741-1762

Válka o dědictví rakouské a Sedmiletá válka - boje v Čechách, ve Slezsku a Rakouském Nizozemí. Mj. porážka u Chotusic(1742), účast ve slavné bitvě u Kolína (1757), Kunnersdorfu (1759), porážka u Lehnice (1760), dobytí a pak vzdání Svídnice (1761 - 62). V těchto bojích podléhal i Michaelu hro Wallisov (tehdy generálmajor a velitel divize)

- 1771 - 1777

Marie Terezie navrhuje vojenskou reformu, kdy je každému pluku určen doplňovací obvod (do té doby se verbovalo po celé říši i v cizině!). Pětatřicátníkům bylo určeno Plzeňsko.

- 1789- 1790

opět Balkán, boje u Bělehradu. Opět tu podléhal Wallisovi (už polní maršál a vrchní velitel)

- 1793 -1814

boje proti revoluční a napoleonské Francii. 1793 - 1799 boje v Belgii a Porýní, později přímo proti Napoleonovi, mj. 1805 pád Ulmu a zajetí většiny pluku, 1809 vítězství u Asper a Esslingenu, 1809 porážka u Wagramu a u Znojma, 1813 dobyt Drážďan, vítězství u Chlumce, slavná bitva u Lipska (porážka Francouzů)

- 1821

boj e v Itálii

- 1848 - 1849

boje proti revolučním Maďarům, obléhání Komáma

- 1859

opět Itálie proti Piemontu a Francouzům - porážka u Solferina

- 1864

spolu s Pruskem proti Dánsku, mnoho dílčích šarvátek

- 1866

tentokrát proti Prusku, porážka u Jičína a u Hradce Králové

- 1882

potlačení povstání v Hercegovině

- 1914 - 1918

1.světová válka. 19. srpna odjezd na frontu do Haliče proti Rusům, na frontě od 28. srpna. Boje u Tomašova (1914porážka, mnoho vojáků padlo do zajetí, velké ztráty), 1914 - 1915 boje v Karpatech, v červnu 1915 násilný přechod Dněstru (velký úspěch, ale velké ztráty), 1915 - 1917 zákopové boje v Haliči, léto 1917 porážka u Zborova (boj proti českým legionářům !), pak stažení z fronty a po doplnění ztrát odjezd na italskou frontu. Zde byl již od léta 1915 jeden prapor Pětatřicátníků (slavné obranné boje na sočské frontě u Tolmina červenec 1915 - červen 1916). 1917 celý pluk soustředěn v jižních Tyrolích, až do léta 1918 boje u Monte Spil a Monte Corno. Na podzim 1918 padl téměř celý pluk do italského zajetí kde vstoupil po 28.X. 1918 do československé zeměbrany (prapor č. 35, specialisté i do jiných praporů a zejména do legií) Na podzim (září) 1918 byl v Itálii postaven také československý legionářský pluk č. 35 (v městě Foligno severně od Říma).

- 1919

po návratu domů sloučen legionářský a ex-rakouský 35. pluk i zeměbranecký 35. prapor do jediného pluku (35.pěší pluk "Foligno"), odjezd na Slovensko, boj proti Maďarské republice rad na jižním Slovensku

- 1920

krátce posádkou v Lučenci

- 1921

návrat do Čech, většina pluku domů do Plzně, III.prapor nejprve krátce v Kladně, pak 1929 - 35 v Kralovicích,"od 1935 v Klatovech. 1937 celý pluk v Klatovech, v Plzni jen náhradní prapor. 1939 pluk rozpuštěn.

- 1945

pluk obnoven (Klatovy, Nýrsko a Domažlice)

- 1949

pluk v Domažlicích ( prapory i ve Stříbře a Kdyni)

v padesátých letech pluk přejmenován (68. střelecký pluk Čs. bojovníků ve Španělsku, od 1958 jako 12. motostřelecký pluk Juraje Jánošíka) a převelen ze západních Čech.

Celkem 1683 - 1920 bylo podniknuto 70 válečných tažení, 50 velkých bitev a nejméně 90 šarvátek, 80 obléhání pevností a měst.